Blog 21 - Články

Kapitola č. 16 Velké finále

Fri, 24 Oct 2008 16:14:15 +0200

Harry potter se podíval na Brumbála, pak zmodral, posral se na koberec, a umřel. Brumbál z toho měl takový šok, že do konce svého zpackaného života koktal pozpátku.

KONEC

Kapitola č. 15 - Výslech

Sat, 22 Dec 2007 22:05:22 +0100

Výslech

Harryho probudily nějaké hlasy. Ležel na zemi, spoutaný neviditelnými provazy a kolem něho stáli tři kouzelníci a bavili se spolu.
"Za chvíli by mu měl ten mnoholičný lektvar vypršet." řekl jeden, druhý mu na to odpověděl: "To jsem tedy zvědavý, koho jsme chytli." "A co ten druhý?" zeptal se třetí. "Myslíte, že má také mnoholičný lektvar?" "Určitě," odpověděl ten druhý. "Jeho obličej jsem viděl v jedné staré knížce. Tak vypadal Brumbál, když mu bylo devatenáct. Jenom nevím, kdo by si mohl navléknout jeho obličej."
Asi po půl hodině začali být kouzelníci netrpěliví. "Už by se měl změnit," řekl jeden z nich a koukal se na hodinky. V tu chvíli dostal Harry nápad. Zamyslel se a Nevilova tvář se proměnila na tvář ministra kouzel. Když ho kouzelníci viděli, zarazili se. "Pane ministře. To jsme opravdu nevěděli. Jste něco mohl říct.", řekl jeden ze strážců. "Stejně byste mi nevěřili," řekl Harry, napodobujíc hlas ministra.
Vtom se otevřely dveře a do místnosti vstoupil pravý ministr kouzel. Chvíli strážci koukali střídavě na zmateného ministra a na Harryho, až se jeden usmál a řekl: "Že nás to nenapadlo dřív. Ten má tu masku, jak je nově na trhu." Přistoupil k Harrymu a sejmul mu masku. Když to viděl ministr, řekl: "Tady jsi skončil vrahu. Jsem dobře odpočatý, můžeme hned začít s výslechem. Doufám, že počítáš s tím, že dostaneš na výslech tři kapky veritasera. To ti rozváže jazyk." Poté se otočil na strážce a řekl jim: "Přiveďte toho druhého a Pottera odveďte do cely."
Strážci Harryho rozvázali a dovedli ho do temné vlhké místnosti.
Ozvalo se zabouchnutí dveří a Harry zůstal sám. Jak si sedal, něco ho píchlo do zad. Byla to jeho náhradní hůlka. Harry jí vyndal a řekl: "Lumos." Hůlka se rozsvítila a Harry se rozkoukal. Viděl místnost z kamene velkou asi pět krát čtyři metry. Asi byli v nějakém podzemí. Ale kde? Harry zhasnul hůlku a schoval si ji zpět do pouzdra.
Asi za deset minut se otevřely dveře, strážci vešli dovnitř a přivedli Brumbála. Harryho odvedli s sebou. Vešli do malé místnosti, ve které byli pouze dva lidé, ministr kouzel a jakýsi postarší kudrnatý muž s brýlemi. "Dovol, abych ti představil Jaroslava Kachnuse, redaktora denního věštce," řekl ministr. "Těší mne," řekl Harrymu monotónním hlasem Kachnus.
"Tak, můžeme začít s vyšetřováním. Tohle vypij," řekl Harrymu ministr, ukazujíc na šálek čaje. Harry vzal šálek, přiložil ho k ústům a dělal, že pije. Šálek však začal houkat a ministr řekl: "Nakonec se budeš muset napít." A pak namířil na šálek hůlku. Šálek se vyklopil do Harrymu přímo do krku a Harry, který to nečekal, automaticky polkl.
Najednou se cítil bezstarostně a s touhou se všem svěřit. "Tak mi řekni, jak jsi zabil Brumbála," zeptal se ministr. "Nevím o čem to mluvíte," odpověděl Harry "Opravdu?" zeptal se Ministr.
Ale Harry doopravdy nevěděl, co po něm ministr kouzel chce. Před vypitím nápoje věděl, že Brumbál je vedle v cele, ale po vypití jako by se mu to vypařilo.
"Tak mi řekni, kdo je ten muž vedle v cele," pokračoval ministr. "Nemám ani ponětí, o koho jde," odpověděl mu na to Harry. Ministr pokrčil rameny, pak řekl: "Tak tady jsem asi skončil. Teď si s tebou tady pan Kachnus udělá malý rozhovor," a odešel z místnosti.
Když si k němu Kachnus přisedl, Harry již cítil, jak ho účinky veritasera opouštějí, ale nedal to na sobě znát. Kachnus si vyndal blok a hned se začal ptát: "Kde jste se celou dobu schovával?" "Vykopal jsem si za Vídní noru," odpověděl Harry. "Kam jste pohřbil těla Ronalda Weasleyho a Hermiony Grangerové?" ptal se dál Kachnus. "Já jsem je nezabil. Oni odešli beze mě a nyní jsou v Austrálii."
Po několika podobně vypadajících otázkách a odpovědí si přišla pro Harryho ochranka a dovedli ho zpět do cely.
Když za Harrym zabouchly dveře od cely, otočil se na Brumbála. "Co se tam stalo? Jak je možné, že na mne to veritaserum nepůsobilo?" Na to mu Brumbál s úsměvem odpověděl: "Je to prosté. Stačilo na chvilinku odvést pozornost ostatních od veritasera a jednoduchým kouzlem ho proměnit ve vodu. Mimochodem. Je s podivem, že mne nikdo nepoznal. Ale je fakt, že mne naposledy bez vousů viděli tak před šedesáti lety, a to je dlouhá doba." Poté řekl: "Asi nemá cenu se teď odsud snažit dostat. Musíš se vyspat a pak se o to pokusíme." Harry se schoulil na jednu provizorní postel, která stála v rohu a usnul.
Druhý den se Harry probudil velmi brzy, ale Brumbál už byl vzhůru. Harry se posadil na postel a zívl. Hned na to se otevřely dveře a dovnitř napochodovalo několik strážců. "Půjdete s námi." řekl jeden z nich. Nasadili Harrymu a Brumbálovi kouzelná pouta a vyvedli je z cely.
Chvíli je vedli chodbami, až došli k jedněm dveřím. Strážce na ně zabušil, a dveře se otevřely. Za nimi byl místnost s tlačítkem, a šachta vedoucí vzhůru. "Byli jsme ve vyslýchací místnosti na Ministerstvu." Řekl Brumbál. "Používá se jen pro brutální vrahy, máme štěstí, že na nás nepoužili fyzické násilý." Harry polknul, když strážce zmáčkl tlačítko. Ozval se rachot a z šachty vyjel výtah, jakým Harry jel v pátém ročníku do oboru záhad. Poté, co všichni nastoupili, zmáčkl strážce tlačítko s popiskem, který Harry už moc dobře znal. Vezli ho do soudní místnosti.
Výtah s cuknutím zastavil, otevřely se dveře. Před ním byla tmavá a studená chodba. Strážci vedli Harryho a Brumbála až k bytelným dveřím. Před nimi se zastavili, sundali dvojici pouta a opustili je.
Jen co stráže zmizely za rohem, otevřely se dveře do soudní síně. Harry s Brumbálem vešli dovnitř. Harry si velmi oddychl, když zjistil, že v soudní síni jsou na ochranu jen bystrozorové a ne mozkomorové.
Bystrozorové se hned ujali Harryho s Brumbálem a zavedli je doprostřed síně, k dřevěnému křeslu s okovy. Harry se usadil očekávaje, že ho pouta pevně připoutají ke křeslu. K jeho překvapení pouta ale jen zachrastila.
Poté co se oba usadili, povstal soudce. Byl to starý pán, který toho měl zjevně hodně za sebou. Nejprve si dvojici pořádně prohlédl a pak řekl Harrymu, který vypadal dost vystrašeně : "Harry Pottere. Nemusíte mít strach. Veritaserum dokazuje, že jste nevinný. Tento soud je pouze formální záležitost. Vše co jste řekl pod účinky veritasera máme nahráno a to nám stačí. Teď stačí, aby porota, která s nahrávkou byla již obeznámena, odhlasovala vaši nevinu a budete moct jít po svých." Poté se otočil na Brumbála, zarazil se, a pak mu řekl: "Kdybych neviděl na vlastní oči Brumbálův pohřeb, řekl bych, že jste to vy, akorát bez fousů a ostříhaný na ježka."
Poté se obrátil k Porotě a zeptal se: "Kdo je pro to, aby byl Harry Potter zproštěn všech obvinění, ať zvedne ruku." Harry očima přejel porotu a napočítal přesně devatenáct lidí. Ale z toho jich jen devět mělo ruku nad hlavou. Harry si povzdechl. Devět je málo. Soudce přepočítal lidi a řekl: "Předpokládám, že ostatní jsou proti nevině, ale radši se zeptám ještě jednou. Kdo je pro zproštění všech obvinění?"
Opět původních devět rukou. Harry se už připravoval na Azkaban. Vtom se ze zadní porotní lavice ozvalo zazívání. Zjevně se tam někdo probudil. Harry se podíval tím směrem a uviděl, jak se tam právě zvedla jedna ruka. Patřila profesorce McGonagallové. Tu v porotě přehlédl. Měl deset hlasů z dvaceti. Padesát na padesát. Vše záviselo na soudci. Ten se nadechl a řekl: "Shledávám tímto Harryho Poterra a jeho společníka vinným. O jeho trestu se dohodneme později."

Předchozí kapitola

Další kapitola ještě nebyla napsána

Kapitola č.14 - V muzeu

Tue, 04 Sep 2007 21:26:37 +0200

V Muzeu

Když se Harry ráno probudil, oknem prosvítaly paprsky slunce. Vstal a rozkoukal se. Vzpomněl si na včerejší den, kdy ho málem smetla bouře a poté se zamyslel nad tím, jak se daří Malfoyovi. Vyšel z pokoje a šel do kuchyně. Hermiona s Ginny tam už seděly a snídaly. "Jak se daří našemu hostovi?" zeptal se Harry. "Když mu Brumbál řekl, kdo je a kdo jsi ty, nebyl moc nadšený, ale přijal to," odpověděla Hermiona.
Harry se posadil a vyčaroval si snídani. Vtom se ozvalo prásknutí a u dveří se objevil Brumbál s novým výtiskem denního věštce. Podle Brumbálova výrazu v něm nebylo nic dobrého. Harry věštec rozložil před sebe na stůl. Na titulní straně stálo:

Nový "mudlovský" plán ministerstva

Již několik let se tajně diskutuje o "uveřejnění" našeho kouzelnického světa mudlům. Znamenalo by to je s naším světem opatrně seznámit a pokusit se je s námi spřátelit. Denní věštec získal nejaktuálnější průběh a podle všeho vypadá situace z hlediska politiků nadějně. Jeden nejmenovaný pracovník ministerstva nám řekl: "Nemyslím, že by to naší komunitě mohlo nějak ublížit. Mudlové, ač se to nezdá, mají silné zbraně a některé i tak nebezpečné, že se nedají zastavit žádným kouzlem. Kdybychom se s nimi spřátelili, mohli bychom s jejich pomocí zabít vy-víte-koho." Jednat by se mělo i nadále, a možnosti prvního spřátelování by mohly začít již do dvou týdnů.

Jaroslav Kachnus - Denní věštec

Harry na to nevěřícně koukal. Jestli by se všichni mudlové stavěli ke kouzelníkům jako Dursleyovi, které jako jediné mudly pořádně znal, nebylo by to asi nejlepší. Ještě by se ony zbraně mohly použít proti nim. Koukl na Brumbála, který jakoby vytušil co si Harry myslel a pokýval hlavou. Pak si půjčila Denní věštec Ginny, která ho začala číst. Harry dosnídal zrovna když se do kuchyně přišoural Ron, aby si vyčaroval snídani. Bohužel byl rozespalý a v zaklínadle se přeřekl, takže se mu na talíři neobjevila smažená vejce, ale chlupatá tarantule. Ron vyjekl, všichni ostatní se smíchy popadali za břicho. Najednou se ozvaly kroky a do kuchyně vstoupil Draco Malfoy. "Ahoj Draco" řekl Brumbál. "Dobrý den, pane profesore" odpověděl Draco. Harry ho nepoznával. "Už jsem ti říkal, ať mi tykáš, nejsem tvůj profesor," řekl na to Brumbál a usmál se. Harry pozdravil a po něm i všichni ostatní. Harry se divil, že Draco pozdravy vrátil a že neřekl nějakou jízlivou poznámku. Řekl si, že je asi nakonec rád, že unikl Voldemortovi. Poté začal Brumbál Malfoyovi vysvětlovat vše o Voldemortových viteálech a Harry se zatím odebral do svého pokoje, aby se koukl do diáře. Všiml si, že již za deset dní se do Godrikova dolu přemístí Tonksová kvůli své misi. Nyní mají deset dní na to, aby se koukali po dalších viteálech. Vzpomněl si na brašnu, o které mluvil Brumbál a tak za ním běžel do kuchyně. V kuchyni právě Malfoy vyprávěl Brumbálovi o tom, co všechno ví. Harry počkal a když Draco domluvil, zeptal se Brumbála: "Teď máme deset dní do příchodu Tonksové. Co takle se mezitím vypravit do toho muzea a kouknout se na tu brašnu?" Brumbál mu na to odpověděl: "Ron říkal, že tě minule poznali. Nevíš, čím to bylo?" Harry řekl: "Asi tím, že se mnou byla Hermiona, Ginny a Ron. Hledají někoho, kdo je unesl." "To znamená, že se tam musíme vypravit bez nich. Budou s tím souhlasit?" zeptal se Brumbál. "Na to se jich asi budeme muset zeptat osobně." namítl Harry.
Draco, který poslouchal řekl: "Já tu radši zůstanu. Nevím, kde by mne mohl Pán zla hledat, ale vím, že tady ne." Poté šel Harry za Ronem, Hermionou a Ginny, aby je seznámil s jejich plánem. Nikdo proti tomu zásadně nic neměl, jedině Ron trochu remcal, protože by se tam také chtěl podívat. Harry mu tedy slíbil, že s sebou vezme všechnohled, který měli již od mistrovství světa ve Famfrpálu, aby mu výstavu natočil. Brumbál řekl: "Musíme se na to pořádně vyspat. Vyrazíme zítra. Snad nebudou problémy." Harry přikývl a šel do svého pokoje. Zabalil si a lehl si na postel.
Vtom někdo otevřel dveře a vstoupil do pokoje. Harry se posadil na postel, nasadil si brýle a u dveří uviděl Draca. "Ehm… Chtěl sem se ti omluvit, za to jak sem se k tobě choval celé ty roky," řekl. "Vyrůstal jsem v rodině, která byla celá zasvěcená Pánu zla a mně to nějak moc vstoupilo do hlavy. Jsem rád, že jsem se z toho dostal. Teď se poprvé za celý svůj život cítím svobodný." Harry na to řekl: "Nemusíš se omlouvat. Chápu, jak jsi na tom musel být. Nikdy bych nevěřil tomu, že v něčem pojedeme společně, ale když na to teď koukám, nemuselo by to být zas tak špatné…" a usmál se. Na to se Draco usmál také a pak odešel z pokoje.
Druhý den ráno se Harry vzbudil již v šest hodin ráno a šel se nasnídat. Brumbál přišel asi o deset minut později a zeptal se: "Jsi připraven? Musíme vyrazit co nejdříve." Harry mu na to řekl: "Stačí, abych si vzal masku a můžem vyrazit."
Po snídani se Harry rozloučil s ostatními, nasadil si masku, která měla obličej Nevilla a vyšel s Brumbálem (který měl masku toho mladíka, co všechny zachránil na Billově svatbě) před dům. Ještě chvíli šli směrem do vesnice a pak Brumbál řekl: "Nyní se už můžeme přemístit." Ozvala se dvě lupnutí a Harry Potter s Brumbálem se objevili před hranatou budovou v Oxfordu. Byla určitě mudlům nějak neviditelná, protože stála uprostřed náměstí a kolem chodili mudlové. Někteří budovou i procházeli jako by tam nebyla.
Harry a Brumbál vešli do budovy a postavili se do fronty na vstupenky. Ve frontě stálo asi deset starších kouzelníků. Když se dostali na řadu, zaplatil brumbál vstupné a vyrazili na prohlídku. Procházeli kolem regálů plných starých zaprášených hůlek a různých knih. Hledali asi čtvrt hodiny a pak to našli. Byla to asi třicet centimetrů vysoká a dvacet centimetrů široká brašna z jakési drsné kůže. "To je brašna ze skřetí sliznice," řekl Brumbál. "Můžeš si do ní uložit co chceš, kolik toho chceš a bude to tam v bezpečí." Poté vyndal hůlku a prováděl asi dvě minuty dlouhý pohyb a poté řekl: "Ani jsem netušil, že budeme mít takové štěstí. Pokud to není namaskované, což je dost obtížné udělat, tak to je viteál. Jelikož neznám nikoho, kdo má duši rozdělenou do viteálu, kromě Voldemorta, můžem usuzovat, že je to jeho."
Vtom se ozvaly hlasy bavících se návštěvníků. Ze začátku jim nevěnoval pozornost, ale jak se přiblížily, začaly mu být poněkud povědomé. Zvedl oči a uviděl Deana, Seamuse a profesorku McGonagalovou. "Jak ses sem dostal, vždyť jsi byl vzadu," zeptal se překvapeně Dean Harryho v Nevilově masce. Brumbál se k Harrymu naklonil a řekl: "Měli bychom co nejrychleji zmizet." Ale to už zpoza rohu vystoupil pravý Neville a při pohledu na sebe omdlel. Harry se nestačil ani pohnout a už po něm a Brumbálovi vyletělo několik omračujících kouzel.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.13 - Nový člen do týmu

Wed, 30 May 2007 18:48:37 +0200

13. Nový člen do týmu

Harry se probudil se šílenou bolestí hlavy. Otevřel oči a rozkoukával se. Byl v jakési tmavé místnosti připoután kouzelnými řetězy.

Rozhlédl se a vedle sebe viděl spoutaného Brumbála s maskou stále na obličeji, Hermionu, Rona a Ginny, nad kterým se skláněl chlapec s bloňďatými vlasy. "Malfoy!" zašeptal vztekle Harry a chlapec se na něj otočil. "Tak už jsme se probudili?" řekl nenávistným hlasem. "Tak hezky vyklop kdo jsi, odkud mě znáš a co tu děláš s toudle mudlovskou šmejdkou, a s těmihle zrzavými slizouny." A ukázal na Rona.

Harry odpověděl: "Až mě rozvážeš a budeš mluvit slušně o mých přátelích, tak ti možná odpovím." "Mluvíš stejně jako ten gauner Potter, kterého bych čekal v jejich přítomnosti. Copak si myslíš, že jsem tak naivní, abych tě rozvázal?"

V tu chvíli se probral Brumbál. Malfoy přešel k němu a začal se ho na něco vyptávat. Vtom se po celé místnosti rozlilo oslňující světlo a Harry cítil, že jeho pouta zmizela. Když světlo uhaslo, viděl Brumbála jak stojí nad Dracem a říká: "Víme o tvých problémech s Voldemortem a nabízíme ti možnost. Dříve nebo později tě Voldemort najde a zrádce, jako jsi ty, nenechává živé. Pojď s námi a my ti zaručíme bezpečí nebo tu zůstaň a my ti vymažeme z paměti toto setkání. Pak tě před bolestivou smrtí nezachrání vůbec nic."

Nastalo ticho, bylo slyšet jenom Dracovo oddechování. Po chvíli se zeptal: "Kdo jsi?" Brumbál mu odpověděl: "Povím ti to, pokud se rozhodneš jít s námi."

Asi po deseti vteřinách Draco řekl: "Tak dobře. Cokoliv je lepší než pomsta pána zla." Poté mu Brumbál řekl: "Musíme jít. Tady není bezpečno." Malfoy se ho zeptal: "A kdo tedy jsi?" A Brumbál řekl: "Řeknu ti to potom, až bude bezpečno."

Poté Malfoy mávl hůlkou a ostatní se rozvázali. Pak je vyvedl z místnosti. Když byli venku, viděli, že byli v malém bunkru na kraji lesa. Z jedné strany bylo pole a za ním další les. Bylo okolo pěti hodin ráno a na východě už bylo vidět slunko.

Brumbál Harrymu řekl: "Já se s Dracem přemístím a ty s ostatními jděte pro košťata, a leťte do Godrikova dolu." Poté se chytil Draca a ozvalo se hlasité prásknutí. V tu chvíli z lesa, který byl za polem vyběhlo několik mužů s hůlkami v rukou. "To jsou bystrozorové." Řekl Harry a zavelel k útěku.

Harry, Ron, Ginny a Hermiona běželi, jak nejrychleji mohli a bystrozorové za nimi. Bylo vidět, že se bystrozorové vyspali lépe než Harry a ostatní, protože je začali dohánět. Vtom si Harry vzpomněl na knihu od Hermiony a na jedno kouzlo. Otočil se a vyslovil: "Tramaglio". Z jeho hůlky vyletěla síť, která obalila tři z pěti bystrozorů. Ti byli zamotáni do sítě a nemohli se hnout, ale zbylí dva bystrozorové na Harryho seslali omračovací kouzla a Harry měl dost problému se jim vyhnout. Vtom spoza něho vyletělo kouzlo, které oba dva bystrozory omráčilo. Harry se otočil a uviděl Ginny s hůlkou v ruce. "To bylo dobrý." Řekl Harry a pak všichni pokračovali ke košťatům.

Běželi co nejrychleji přes les a Harry si myslel, že je to snad nekonečná cesta. Po chvíli vyběhli z lesa a viděli před sebou polorozpadlý kostelík. Harry si pamatoval, že ho viděl z vesnice, takže stačí seběhnout z kopce.

Už byli v půlce kopce a před nimi se rýsovala vesnice, když se za nimi ozvalo: "EXPELIARMUS". A Harrymu i ostatním vyletěly hůlky z ruky. Když se Harry otočil, uviděl jednoho z bystrozorů, který držel jejich hůlky, a vítězoslavně se usmíval. "Nejsme tak hloupí jak sis myslel Harry. Ten trik o tvé masce známe už déle." řekl Harrymu, který na to odpověděl: "Zřejmě jste ještě hloupější, než jsem si myslel." Vytáhl svou náhradní hůlku, kterou dostal k narozeninám, a seslal na bystrozora svazovací kouzlo. Bystrozor se skácel svázaný na zem, Harry k němu přišel, sebral mu hůlky a všichni zase mířili ke košťatům.

Když k nim doběhli, zastřeli se, a na košťata nasedli. Harry si pamatoval cestu a tak zamířil směrem k Anglii. Za ním letěla Hermiona s Ginny a jako poslední Ron.

Když byli nad mořem, bylo kolem poledne. Ron přiletěl k Harrymu, a zeptal se ho: "Nezdá se ti, že se ochladilo?". Harry na to odpověděl: "Ty jsi asi nikdy neletěl déle na koštěti. Po chvíli omrzneš i v třiceti stupních." Ron na to řekl: "Koukni" a mávnul hůlkou se slovy: "Celsius". Z konce hůlky se vykreslil teploměr, a ten ukazoval dva stupně celsia, což bylo na listopad hodně málo.

Najednou se nad nimi začaly kupit mraky a za chvíli bylo šero. Zvedl se vítr a začal zvedat vlny.

Harryho kulový blesk se pod poryvy větru nevychýlil ani o kousek a ani Ginnin nimbus na tom nebyl zle. Hůře na tom bylo Ronovo koště, které se dost nebezpečně kymácelo.

Vtom se z nebe spustily provazy vody a bušily do hladiny. Harry na sebe použil kouzlo repelentus, které odpuzovalo vodu od jeho obličeje a ostatní to udělali také. Poté přeletěl k Ronovi a řekl mu, ať se přemístí i s koštětem do Godrikova dolu.

Vlny se zvedaly do závratných výšek, nebe křižovaly blesky a z nebe padaly hektolitry vody. Harry, Hermiona a Ginny to už nemohli vydržet a tak Harry řekl Hermioně: "Loni mne Brumbál přemístil tak, že jsem se ho chytnul a přemístil jsem se s ním. Když se oba dva chytnem Ginny, budem se moct přemístit a vzít ji s sebou." Hermiona řekla: "Asi to bude lepší, než tady moknout, ale asi nás to hodně vysílí."

Harry chytnul Ginny z jedné strany, a Hermiona z druhé a pak se ozvalo hlasité PRÁSK a všichni se úplně promáčení objevili v jejich základně.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.12 - Pátrání

Mon, 30 Apr 2007 11:49:58 +0200

12.Pátrání

Když si Harry s ostatními ustlali ve stodole na seně, seslal na ně Brumbál kouzlo, s jehož pomocí ovládali kteroukoli řeč. Šlo však kouzlo krátkodobé.
Když je chlapec přišel zkontrolovat, zeptal se Harry: "Neviděl jsi tady takového bloňďatého kluka?" Chlapec byl zaskočen cizincovou češtinou, ale přesto odpověděl: "Asi před týdnem se tady potloukal v nějakém podivném oblečení, a snažil se být nenápadný." Harry poděkoval a uložil se k spánku.
Ráno se probudili asi okolo sedmé hodiny. Brumbál na zemi nechal lísteček s poděkováním. Skupina vyrazila a pustila se do kopce. Na vrcholu se rozhlédli a viděli na jedné straně vesnici, na druhé lesy. Brumbál řekl: "Bude těžké prohledat celý les, musíme se rozdělit."
Harry se prodíral ostružinami a neustále se rozhlížel. Kolem dokola viděl jen stromy, občas nějaký kámen. Došlo mu, že zde dříve býval nějaký důl, protože na některých místech byla díra do země, jako kdyby se tam propadla země. Už bylo kolem poledne a Harry stále nic podezřelého nenašel.
Mezitím se Ginny procházela lesem, přešla cestu a pokračovala kolem lesního rybníčku dále do lesa. Najednou na větvi uviděla kousek pláště. Zvedla ho a nebylo pochyb. Byl to kouzelnický plášť, jehož zelená barva dávala znát, že je nepochybně Malfoyův. Ginny zavolala prstenem Hermioně, ta zase Ronovi, který napodobil dokonalé zahoukání sovy, které bylo znamením pro Brumbála a pro Harryho. Všichni se sešli na místě, odkud vyrazili, a Ginny jim ukázala kus látky. Brumbál na něj namířil hůlkou: "Ještě máme šanci. Je utržený asi tak den zpátky."
Ginny je zavedla k místu, kde látku našla a zde začalo pátrání. Ron se vydal směrem na sever, protože si všiml polámaného roští. Proplétal se mezi ostružinami, až došel na kraj lesa. Les končil polem, ve kterém byly zřetelné stopy. Ron šel podél nich, přešel pole, zkřížil nějakou cestu a vešel do dalšího lesa. Po hodině chůze se před ním něco mihlo.
Večer se Harry, Ginny, Hermiona, a Brumbál sešli na místě srazu. Ron nikde. Hermiona se mu pokoušela zavolat prstenem, ale nikdo se neozýval. "Kde jen může být" vrtalo všem hlavou. a Brumbál řekl: "Musíme se ho vydat hledat." Skupina vyrazila směrem jako předtím Ron.
Prodírali se lesem, na který již začala padat tma. Brumbál zašeptal: "Lumos" a jeho hůlka se rozzáříla. Byli kousek od pole.Na něm si ihned všimli dvojích stop. Namířil na ně hůlkou: "Jedny stopy jsou staré asi den, ty druhé jen tři hodiny. Ty budou Ronovy. Harry se v duchu zaradoval a vyrazil se skupinou za zády přes pole. Doběhl na cestu, kde počkal na ostatní. "Kudy teď?" zeptal se Brumbála a ten řekl: "Trpělivost Harry, trpělivost". Poté vytáhl hůlku a začal s ní kroužit a mávat. Po chvíli přestal: "Vše naznačuje tomu, že zde prošel člověk, obdařený magickou mocí, a šel po cestě od vesnice. Ale cítil jsem i něco slabšího, co vedlo do lesa. To byl asi Malfoy, když tudy procházel včera. Teď se vydáme po cestě a Draca najdeme až potom, co objevíme Rona."
Vyrazili po cestu. Šli asi půl hodiny, když před sebou uviděli vedle cesty oheň a stan. Harry už chtěl vyběhnout a pozdravit Rona, když mu došlo, že Ron u sebe stan neměl. Skupina se schovala do lesa, a ze stanu vylezl nějaký člověk. Harry ho hned poznal. Byl to ten, co na něj nadával u jezera Lochness, když šel pro Tonksovou. Potichu oznámil ostatním: "Ti jdou po mě. To jsou bystrozorové."
Brumbál zašeptal: "Potichu se vrátíme na to rozcestí. Ron šel určitě do lesa. A Harry, nasaď si masku" Všichni se potichu odplížili a na rozcestí se dali mezi stromy. Šli asi hodinu, když vtom se před nimi něco mihlo.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.11 - Cesta za Malfoyem

Tue, 03 Apr 2007 21:42:54 +0200

11. Cesta za Malfoyem

Následující dny učil Brumbál ostatní nitroobranu a všichni už dokázali alespoň pár vteřin vzdorovat. Netrpělivě však očekávali den, kdy se spojí s Tonksovou aby se dohodli na plánu.

Když ten den přišel, všichni se shromáždili kolem Ginny, která je svým prstenem spojila. Chvíli bylo ticho a pak se z prstenu ozvalo: "Harry, jsi to ty?" Harry odpověděl: "Jsem tu. Jak se máš?" "Není to špatné. Co ty?" zeptala se Tonksová. "Taky to jde." odpověděl Harry a hned přešel k věci. "Jak dlouho máš teď volno?" Tonksová odpověděla: "Teď dělám něco pro řád, ale asi za dva týdny bych měla tak tři dny čas." Harry předal slovo Brumbálovi, který Tonksovou zasvětil do jejich plánu. Nakonec jí řekl: "Za čtrnáct dní se tajně přemísti do Godrikova dolu, tam si tě vyzvedneme."

Potom se rozloučili a Harry řekl: "Teď máme asi čtrnáct dní a já bych je využil k dobru. Co kdybychom navštívili to muzeum?" Brumbál odpověděl: "O tom bych přemýšlel až zítra. Dnes večer se chci ještě něco dovědět, co by se nám mohlo hodit." a odešel do svého pokoje.

Harry byl zmaten, ale řekl si, že se vše časem určitě ukáže. Asi hodinu si s ostatními zkoušel vyčišťovat mysl. Po dobré večeři hráli kouzelnické šachy a asi okolo půlnoci, když si už říkali, že půjdou spát, je zavolal Brumbál. Všichni šli za ním do pokoje, kde jim oznámil: "Zase se spojíme se Severusem, tak si připravte hůlky."

Všichni chvilku čekali než se myslánka rozzářila. Místnost osvítily dlouhé vlasce myšlenek, které končily v myslánce. Poté se nad ní všichni naklonili a propadli se do ní.

Mlha se rozplynula a objevil se Snape. "Ahoj Brumbále." "Ahoj Severusi." odpověděl Brumbál. "Máš nějaké novinky?" "Mám něco opravdu aktuálního, co naštěstí neví ani pán zla." odpověděl Snape. "Vím, že se mladý Malfoy ukrývá kousek od vesnice jménem Všekary. Je to někde uprostřed Evropy." Když to Harry slyšel, bylo mu jasné, co bude jejich další krok.

Poté Snape pokračoval s výčtem, koho Voldemort zabil nebo nechal zabít, koho přijal jako smrtijeda, ale Harry nikoho z nich neznal.

Když se rozloučili se Snapem, oznámil jim Brumbál jeho plán. "Zítra ráno vyrazíme na košťatech. Očaruji vám nějaký klacek, aby se natáčel vaším směrem a já se tam přemístím."Harry se zeptal: "Vy tu vesnici znáte, že se můžete přemístit a nasměrovat nás?" Na to mu Brumbál odpověděl: "Procestoval jsem velkou část světa a paměť mi slouží ještě dobře." Nakonec řekl: "Dobře se na zítra vyspěte. Bude to náročné."

Druhý den vstal Harry první, vyčaroval k snídani chléb s marmeládou a šel si sbalit. Po chvíli do kuchyně přišla Ginny a za ní i Ron s Hermionou. Když už byli všichni tři po snídani, přišel Brumbál a nesl s sebou tři klacíky. Pronesl zaklínadlo na jejich košťata. Klacíky se uchytily na špičky košťat tak, aby se mohly volně protáčet.

"Měli byste vyrazit." řekl jim Brumbál. Ostatní si vzal košťata a vyšli ven. Brumbál ještě na každého použil zastírací kouzlo a když se Harry si nasadil masku, vznesli se vzhůru. Klacík se natočil k jihovýchodu a všichni se tím směrem rozletěli.

Asi po hodině se pod nimi objevilo moře. Harryho už bolely ruce a studený vzduch ho šlehal do tváře, když vtom ho polil ledový chlad a když se koukl pod sebe, uviděl zmrzlé vlny. To dokáže jen jedno stvoření. Mozkomor.

Harry zavolal ostatní k sobě a dále letěli v těsné formaci. Náhle za sebou uviděl černý stín. Formace sletěla níže. Letěli teď asi metr nad zmrzlou hladinou. Najednou uviděl Harry mozkomora přímo před sebou. Vytáhl hůlku, ale mozkomor už se vřítil do formace. Harry uslyšel výkřik, ale v mlze způsobené přítomností mozkomora nic neviděl. Vzpomněl si na Ginny a vykřikl: "EXPECTO PATRONUM." Z hůlky mu vyletěl zářivý jelen a mlha se rozptýlila. Harry se podíval po ostatních, ale Ginny neviděl.

Vtom asi deset metrů od nich zapraskal led a ozvalo se: "Do háje." Harry tam přiletěl a uviděl Ginny. Pomohl jí na své koště a pak ji přesadil na její Nimbus, na kterém seděla Hermiona. Led pod nimi začal rozmrzat,což bylo znamení, že je nejvyšší čas letět.

Po dalších třech hodinách letu už byli všichni unavení, ale Harry si říkal, že už to nemůže být daleko. Ruce ho bolely, ale ještě ne nesnesitelně. Povšimnul si, že se klacík natáčí, až se přetočil úplně. Oznámil všem, ať zastaví. Všichni začali pomalu klesat. Pod nimi bylo několik menších vesnic a dvě městečka. Harry si to namířil směrem za klacíkem, když vtom se zleva ozvalo vrčení a Harry uviděl sportovní letadlo, táhnoucí větroň. Ron a Ginny na to vyjeveně koukali, nevěděli co to je. Harry zařval: "DOLŮ." Nikdo na nic nečekal a všichni se vrhli k zemi. Letadlo nad nimi proletělo jen asi ve výšce dvou metrů.

"Co to bylo?" zeptal se zděšeně Ron. Hermiona se pustila do vysvětlování a Harry s mezitím rozhlížel. Poté zamířili k vesnici na kterou ukazovali jejich klacíky.

Přistáli kousek za vesnicí, na veliké ploše z betonu, která byla mezi poli. "To asi bude přistávací plocha pro hnojící letadla." řekla Hermiona. "Ale vypadá nepoužívaně" dodala, když si všimla špatného stavu betonu.

Schovali košťata, Harry všechny odzastřel a vyrazili mezi poli k vesnici. Vešli na nějakou křižovatku, kde se rozhlíželi a hledali Brumbála.

Byla to jen malá vesnice. Pár domů, malý obchůdek, požární stanice s dvěmi nádržemi a jedno hřiště. Na kopci byl z jedné strany transformátor a z druhé strany starý nepoužívaný kostelík.

Harry si z kamarády sedl na hromadu štěrku u cesty a vyčkávali. Asi po hodině, když už se začalo smrákat k nim přišel nějaký chlapec. Začal na ně mluvit nějakou neznámou řečí a Harry odpověděl: "Omlouvám se, ale nerozumím."

Chlapec šel vesnicí a uviděl podivnou skupinku lidí. Přišel k nim a zeptal se: "Vy asi nejste zdejší, co?" Jeden z podivných lidí odpověděl: "I am sorry, I don´t understand you."

Na to chlapec svou otázku zopakoval znovu, tentokrát lámanou angličtinou. Harry pomalu odpověděl: "Ne. Jsme z ehmm…Ameriky a vyrazili jsme si na vandr." Chlapec se zeptal: "A...máte kde ehmm..spát?" Na to Harry odpověděl: "Je teplo, spíme pod širým nebem." Chlapec řekl: "U nás je ehmm.. ve stodole ehmm..seno, tak jestli vy chcete, tak tam ehm..můžete přespat." Harry se nejdříve koukl po ostatních a pak ho napadlo, že by se od toho chlapce mohl něco dozvědět o Malfoyovi a tak se ho zeptal: "Děkujeme za nabídku, ale nejsme sami. Je s námi ještě jeden člověk. Vešel by se tam také?" Na to chlapec odpověděl: "Samozřejmě. Tam je ehmm..místa dost."

Poté jim chlapec ukázal, kde bydlí a znovu jim nabídl ať tam potom přijdou. Harry poděkoval a šli hledat Brumbála. Po chvilce se ozvala rána a před nimi se objevil mladý kouzelník. "Nečekali jste dlouho?" zeptal se. Harry odpověděl: "Mohlo to být i déle." a poté Brumbála seznámil s jejich noclehem.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.10 - Porada v myslánce

Thu, 29 Mar 2007 21:44:40 +0200

10. Porada v myslánce

Když Harry vešel do domu, všichni spali. Vždyť bylo pět hodin ráno. Odložil si věci a zalezl do postele.
Ráno ho probudila nadšená Ginny: "To je skvělé, že jsi zpátky. Všichni jsme se strachovali, protože ses posledních pár dní neozýval." A dlouze ho políbila. Po chvíli sešel Harry do kuchyně, kde právě snídali Ron, Hermiona a Brumbál. "Jak jsi pochodil?" zajímal se Brumbál. Harry jim pověděl, jak našel Tonksovou a jak jí předal prsten. Nasnídal se a šel se ještě na chvíli natáhnout, protože předcházející hledání pro něj bylo velmi vyčerpávající.
Probudil se druhý den ráno úžasně odpočatý. Vstal z postele, a procházel se po domě. "Harry, nemohl bys na slovíčko do mého pokoje?" zavolal si ho Brumbál. Když tam Harry vešel, uviděl Brumbála u počítače. Všiml si, že má na obrazovce jakousi tabulku, a když si přečetl obsah, zjistil, že to je seznam viteálů. Byl tam deník, prsten, medailon, (u kterých bylo zaškrtnuto, že jsou zničeny,) dále Nagini, pohár Helgy z Mrzimoru a samotný Voldemort. U posledního viteálu byl otazník. "Co je sedmý viteál?" vrtalo Harrymu hlavou. Když tyto informace řekli zbytku týmu, všichni začali přemýšlet, co by to mohlo být. "Albusi, co měla Rowena z Havraspáru za cennosti? Víš o nějakých?" zeptal se najednou Ron a Harrymu došlo, že asi za tu dobu, co byl pryč, dostali ostatní také povolení k tykání. Alespoň se nebude cítit blbě, jako když mu tykal jen on sám. Mezitím Brumbál odpověděl: "Vím jen, že měla brašnu, do které jsi mohl dát cokoliv, ale ta teď leží v kouzelnickém muzeu, a nikdy o ni nikdo neměl nijaký zájem." Harry se zeptal: "A nemohl ji Voldemort očarovat a nechat všem na očích, aby nikoho nenapadlo, že to je viteál?" "Harry, kouzlo na vytvoření viteálu je nesmírně těžké. Voldemort je jedním z pěti kouzelníků, kterým se povedlo. Ale myslím, že nás nezabije, když si to tam půjdeme prohlédnout. A pokud brašna není viteál, můžeme si pořádně prohlédneout muzeum." zajiskřilo se Brumbálovi v očích. Na závět jim oznámil, že se v noci spojí se Severusem a naplánují jejich malou akci s amuletem.
Před večeří se Harry odvážil zeptat Brumbála na jednu věc, která mu stále vrtala hlavou: "Albusi, proč to s tím amuletem vlastně děláme? Proč ho musíme dopravit Voldemortovi? Vždyť ho to jen upozorní, že mu někdo jde po viteálech." Brumbál na to odpověděl: "Ach Harry, cožpak ti to není jasné? Když se doví, že jsem mu zničil viteál, dojde mu, že jsem si to, co vím, nenechal pro sebe. Probudí se v něm jeho strach a začne je kontrolovat, což je jedinečná příležitost objevit ten sedmý." "Chytré, ale jestli zjistí, že o nich vím já, pokusí se přese čerpat informace." Na to Brumbál odpověděl: "Máš pravdu. Měli bychom začít s nitroobranou."
K večeří měli kuřecí stehýnka. Když dojedli, svolal Brumbál všechny do sklepa, kde s nimi dalších několik hodin cvičil nitroobranu. Harry byl rád, že v tom nebude sám jako v pátém ročníku. Učili se uzavřít mysl a Harrymu to během této lekce šlo lépe, než za celou dobu se Snapem.
Asi v jedenáct večer všichni unaveně vyšli ze sklepení a vyčkávali, až nastane spojení se Snapem nasazeným u Voldemorta. Asi okolo půl dvanácté se Brumbálova myslánka rozzářila a Brumbál všem řekl: "Vytáhněte si hůlky a přiložte si je na spánek." Všichni tak udělali a Brumbál pokračoval: "Nyní si vzpomeňte na Severuse a řekněte pensiero." Všichni sborově pronesli zaklínadlo a začali z hlavy vytahovat podivné stříbřité vlasce, v kterých měli myšlenky. Vložili je do myslánky a následně do ní dali hlavu.
Po chvíli Harry před sebou uviděl Snapea, který promluvil: "Ahoj Albusi, koukám, že vedeš návštěvu." Brumbál se usmál: "co je nového?" "Voldemort dal dnes Dracovi poslední šanci. Prý se musí dostat do Azkabanu, zabít svého otce a vysvobodit Beatrix. Draco nevypadal moc nadšeně a po obědě zmizel. Ani Voldemort neví, kam šel. Pravdou je, že utekl přes moře do Evropy." "A jak to vidíš s naším plánem?" zeptal se Brumbál. Snape odpověděl: "Řekněte mi kdy a jak a pokusím se to provést."
Když se rozloučili a Brumbál všechny vytáhl z myslánky. Ron, Ginny a Hermiona už šli spát, ale Harry se ještě zeptal Brumbála:"Proč stačí na helmu zaklínadlo a do myslánky musíš dávat myšlenky?" "Helma je pouze něco jako spoj. Celý náš rozhovor se odehrával v myslánce. Přestože Severus byl jen propojen přes helmu." odpověděl Brumbál. Harry se rozloučil a šel si lehnout.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.9 - Hledání

Thu, 22 Mar 2007 18:33:55 +0100

9. Hledání

Harry se s prásknutím objevil na skalnatém břehu, do kterého bušily vlny jezera. Nasadil si masku a jeho tvář se proměnila v Nevillovu. Vydal se kolem, rozhlížeje se a hledaje něco podezřelého.

Tma už zalila celé okolí, když stále procházel křížem krážem krajinou. Říkal si, že najít Tonksovou v okolí jezera je asi jako najít jehlu v kupce sena, ale stále pokračoval. Okolo půlnoci uviděl v dálce světlo ohně. Vydal se tím směrem a doufal, že to je tábor bystrozorů. U ohně uviděl podivné stany, ale nikde nikdo nebyl. Rozhodl se, že si některý ze stanů prohlédne.

Najednou z nejbližšího stanu vyskočil odporný skřet a vrhnul se na něj. Harry vytáhl hůlku a bránil se.Skřet dopadl na jeden stan, který se s velkým rachotem zbortil. Ze všech stanů se začaly hrnout davy skřetů, na které byl i Harry krátký. Raději vzal nohy na ramena a přehodil přes sebe neviditelný plášť. Skřeti se vrhli směrem, kterým Harry zmizel. Ten se mezitím neslyšně plížil od tábořiště.Dále pokračoval náhodným směrem a mohl jen doufat, že je správný.

Šel asi hodinu. Na cestu mu svítil měsíc. Náhle se přihnal velký mrak a všude nastala úplná tma. Z mraku se spustil za rachotu hromů prudký déšť. Harry byl v tu ránu úplně promočen. Seslal na sebe vodu odpuzující kouzlo a kouzlo na odrážení blesků a pokračoval. Za rozbřesku se stav nijak nezměnil. Napadlo ho tedy změnit taktiku a přemístit se do nejbližší vesnice, kde by se mohl přeptal na bystrozory.

Ulicí se ozvalo hlasité PRÁSK, a několik lidí vykouklo z okna. Viděli však jen nějakého chlapce kráčejícího po silnici.
Harry chvíli chodil vesnicí, až se zeptal jedné starší paní která seděla na lavičce před chaloupkou, jestli neviděla nějakou podivně vypadající skupinu lidí. Žena mu odpověděla: "Ach chlapče, já jsem už dva roky slepá, ale zaslechla jsem něco v obchodě, ale ani sluch mi neslouží jako za mlada." Harry poděkoval a vyrazil hledat obchod.

Byl to typický vesnický obchod, který nemá určenou otvírací dobu, ale zrovna otvírali. Zeptal se na totéž, co stařenky, a dostal odpověď: "Bylo jich asi pět a prošli tudy včera večer. Ani bych si jich nevšimla, kdyby jedna neměla vlasy úplně růžové. Chovali se nějak podezřele, skoro mě napadá, že něco hledali. Dali se tímto směrem."

Harry poděkoval a vyrazil. Šel naznačeným směrem a únavu, která na něj dosedla, nebral na vědomí. Před ním byla pustina a velký kopec. Harry šel dál a dál, už ho bolely nohy a kručelo mu v břiše.
Kdyby se ale zastavil, tak mu Tonksová uteče. Narychlo si za chůze vyčaroval chleba a vodu a pokračoval dál.

Bylo kolem poledne, když dorazil pod kopec. Začal stoupat vzhůru, ale měl pocit, jako by se vůbec nepohyboval. Šel asi hodinu a byl teprve ve čtvrtině. Po dalších dvou už viděl vrchol, a konečně po další hodině byl nahoře. Pod kopcem se rozkládal les.

Harry začal sestupovat. Pod kopec málem padl únavou. Měl sto chutí se přemístit, ale věděl, že by to přilákalo bystrozory. Dopřál si pět minut odpočinku a vydal se do lesa.

Po půl hodině před sebou uslyšel nějaké hlasy: "Tohle je beznadějné. Toho smrada snad nikdy nenajdeme." Druhý hlas odpověděl: "Někde musí být, a až ho najdem, tak pude tam, kam patří. Ale předtím ho pořádně zmlátím za to, že se kvůli němu takle plácám po světě."Harry si přes sebe hodil neviditelný plášť a připlížil se blíž. Mezi stromy uviděl stan a u něho oheň. Kolem seděli čtyři kouzelníci, které neznal, a, k jeho nemístné radosti, Tonksová.

Chvíli poslouchal, co bystrozoři říkají před spaním.Naštěstí si zrovna rozdělovali hlídky. Tonksová ji bude mít od tří do pěti. Dokonalá chvíle pro setkání. Očaroval si prstýnek, aby ho vzbudil ve čtyři hodiny, lehnul si, a okamžitě usnul.

V noci se Harry probudil a přiblížil se k táboru. Před stanem uviděl sedět Tonkovou. Zatím zůstal za křovím a vyčkával. Když začala obcházet tábořišťě, a tiše zasyčel. Podívala se na něho a lekla se. Po chvilce se zeptala se: "Harry, co tady děláš? Celou dobu vedu tudle skupinu tam, kde určitě nebudeš, a ty se tu objevíš!."

Harry zašeptal: "Potřebujeme tvoji pomoc. Kdy ti skončí služba?" "Ještě pár dní, a vyráží druhá skupina. Proč?" Harry si stáhnul prsten a podal jí ho. "Za tři dny se s tebou spojíme. Prsten neztrať, až se zahřeje, tak ti přes něj voláme."

Potom se otočil, odplížil dostatečně daleko a přemístil se. Objevil se kousek od Godrikova dolu a do základny došel pěšky.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Anketa (Hlasování povinné)

Tue, 20 Mar 2007 18:49:45 +0100

Klikněte si na to, co na vás nejvíce sedí.

Kapitola č.8 - První mise

Mon, 19 Mar 2007 20:03:46 +0100

8. První mise

Když Denní věštec otevřeli, uviděli článek:

TRESTNÍ STÍHÁNÍ HARRYHO POTTERA

Možná si některý z čtenářů vzpomíná na článek, který jsme uveřejnili před několika týdny. Pojednával o možnosti, že je Harry Potter vrah. Naše obvinění nikdo nebral v potaz, ale poté co Harry Potter unesl své tři kamarády a skrývá se s nimi neznámo kde, se ministerstvo rozhodlo jednat. Včera vyrazil tým těch nejlepších bystrozorů a pročesávají celou Anglii, aby našli vraha Albuse Brumbála.

Za tento zločin by mohl dostat Potter doživotí v Azkabanu.

Jaroslav Kachnus - Denní věštec

Když si všichni tento článek přečetli, nevěřili vlastním očím. Harry Potter a vrah? Co když je tu bystrozoři najdou? A co když odhalí Brumbála? Pokud ho neodhalí, zavřou Harryho? Ať udělají cokoliv, byl by to velký problém.

Brumbál chvíli přemýšlel a pak všem oznámil: "Provedu ještě jedno velké zaklínadlo, které jsem sice neplánoval, ale když se situace takhle změnila…" a pozvedl hůlku. Cosi zamumlal a z hůlky vyrazil prudký proud světla. Když pohasl, tak tu nebyl ani dům, ani nikdo v něm. Vtom někdo pronesl: "Vítejte v Godrikově dole číslo 13." Všichni kamarádi najednou viděli jak sebe, tak dům.

Brumbál jim řekl: "Použil jsem Fidelovo zaklínadlo. Teď o tomto domě víme jen my a ti, komu to řekneme. Bál jsem se, že nepůjde použít, protože jsem ho už na tento dům jednou použil. Ale naštěstí se to povedlo."

Příští den řekl Harry Brumbálovi: "Potřebuji se poradit ohledně viteálů." Brumbál se zeptal: "Co máš na srdci?" "Jak jsme spolu byli ve Voldemortově jeskyni a vzali jsme tam ten amulet…" začal Harry, ale Brumbál ho přerušil: "…tak to byl viteál. Jak jsem padal z věže, použil jsem zpomalovací kouzlo, zničil viteál a napsal vzkaz pro Voldemorta." Harry namítl: "Ale ten podpis… vy přece nejste R.A.B." "Mám mnoho jmen, ale jediný Voldemort ví, že jedno z mých jmen je také Robert. Proto jsem napsal R.A.B, aby to pochopil jen Voldemort," řekl Brumbál. "A věř mi, že je pro nás velmi důležité, aby to pochopil."

Harry vytáhl něco z kapsy a zeptal se: "Ale ten amulet mám já. Co uděláme? Nikdo z nás nesmí nikam jít, protože by nás mohli objevit." "Máme přece metamorfickou masku, Harry," odpověděl Brumbál. Harry řekl: "Metamorfická maska změní pouze obličej, ale máme přeci někoho, komu můžeme věřit a kdo se může změnit celý. Tonksovou."

Několik dalších dní plánovali, jak se k Tonksové dostat. Nakonec se rozhodli, že se Harry přemístí s neviditelným pláštěm na Grimmaudovo náměstí a ve svém domě bude čekat tak dlouho, dokud se Tonksová neobjeví.

Harry se rozhodl, že si s sebou vezme pouze neviditelný plášť a metamorfickou masku. Prstýnek a náhradní hůlku už s sebou nosil stále. Harry se tedy přemístil na Grimmaudovo náměstí a hodil přes sebe neviditelný plášť. Pak vešel do domu a potichu vystoupal do prvního patra, do svého pokoje.

Pokoj byl v takovém stavu, v jakém jej opustil. Celý dům vypadal, jako by v něm od jeho odchodu nikdo nebyl.

Harry se už psychicky připravil na to, že tady bude muset zůstat možná dost dlouho a raději se zabydlel.

Po dvou dnech čekání se tu jednou ukázal Moddy a to bylo všechno. Když Moddy přišel, Harry se bál, zda ho neuvidí svým okem. Moddy byl ale natolik zaneprázdněn, že se ani nerozhlížel.

Několikrát zavolal Harry přes prsten na základnu a dozvěděl se zajímavé věci. Například, že už je Severus Snape obeznámen se situací a že nechá Tonksové, která bude v jeho podobě, volný průchod k Voldemortovi.

Dny se vlekly a Harry už začínal být nervózní, když jednoho dne večer vešla do domu paní Weasleyová. Tvářila se velmi smutně. Sedla si do kuchyně a koukala do země. Po chvíli si Harry pod neviditelným pláštěm všiml, že paní Weasleyová pláče. Z jejího vzlykotu zaslechl jen slova "Ron" a "Ginny". V tu chvíli mu to bylo došlo. Doplížil se do svého pokoje, vzal pergamen a napsal na něj:

Nebojte se. Ron, Ginny i Hermiona jsou v pořádku.

Harry

PS. Nikomu ani slovo, že jsem tu byl.

Poté na pergamen použil nadnášecí kletbu a poslal ho směrem k paní Weasleyové.

Paní Weasleyová pergamen chytla a chvilku ho četla. Poté se jí na tváři objevil úsměv a řekla: "Harry, drahoušku, mně se nemusíš schovávat." Ale Harry se neozýval, moc dobře věděl, že kdyby se zjevil, bylo by to pro něj bylo ještě těžší.

Vtom ho něco napadlo. Nebyla náhodou Tonksová v nejlepším týmu bystrozorů, kteří ho hledali? Harry věděl, jak to zjistit. Sundal si plášť a šel za paní Weasleyovou.

"Harry! Jsem tak ráda, že tě vidím. Myslela jsem, že jste již mrtví." Harry se zeptal: "Nevíte, kde je Tonksová?" "Tonksová tě velmi intenzivně hledá. Měli jsme štěstí, že ji zařadili do elity bystrozorů, a tak by tě mohla ochránit, kdyby tě našli," řekla paní Weasleyová. Harry se zeptal: "A nevíte, kde je zrovna teď?" Paní Weasleyová odpověděla: "Naposledy se hlásila, že je kus od jezera Lochness." To Harrymu stačilo. Vzal si své věci, rozloučil se s paní Weasleyovou. Vyběhl před dům, vybavil si jezero, jak ho znal z fotek a přemístil se.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.7 - Nová základna

Mon, 19 Mar 2007 19:57:00 +0100

7. Nová základna

Byla to starší verze Všechnohledu. Když si z něho Harry pustil záznam, znovu se rozplakal. Viděl sebe, jak si hraje s tátou a mámou, jak mu táta vyčaroval balón, jak s ním byli rodiče na procházce a ještě mnoho dalších záběrů z jeho dětství. Harry poslal všechnohled dál a všichni se dívali na malého Harryho.

V domě se ještě naobědvali, a pak se Harry rozmýšlel, co teď. Do konce prázdnin zbívalo asi 14 dní a on věděl, že se dřív nemůže ve svém domě objevit, protože teď má mnoho lidí z řádu dovolenou, při které se řádu věnuje, a je tedy větší šance, že by někoho potkali. Rozhodl se, že z domu jeho rodičů udělají základnu, a začnou ho zvelebovat. Ostatní s tím souhlasili a hned se pustili do práce. Opravili dveře, vyčistili dům od prachu, narychlo zevnitř vymalovali a nalakovali okna. Břeťan zvenčí nechali, aby to nepřilákalo někoho z vesnice. Poté předělali některé pokoje na ložnice, aby měl každý svojí a jeden upravili na obývák. Uklidili kuchyni i jídelnu a nakonec opravili i koupelnu a záchod (obzvlášť náročné).

K večeru již měli většinu domu uklizenou. Po večeři si povídali o všem možném. Pak někdo převedl řeč na onoho tajemného kouzelníka, který zachránil Billa před jistou smrtí. Harry nijak netoužil se této debaty zúčastnit, aby se náhodou nepodřekl, ale štvalo ho to. Vědět tajemství, které nesmí to říct, pro něj bylo horší, než kletba cruciatus.

Už bylo pozdě, když šli všichni spát. Harry si opět očaroval prsten. V noci vstal, došel pro stan, rozložil ho, vyndal z něho helmu a složil ho. Vyšel ven, kde se opřel o zeď domu, a pokusil se navázat spojení s Brumbálem. Když ho přes mlhu uviděl, hned se mu svěřil se svým problémem, jak je pro něj těžké mlčet. Také se zmínil, že mají jakousi základnu v domě jeho rodičů a že neví, kde mají začít hledat. Když skončil, řekl Brumbál: "Zvažoval jsem svoje ukrývání, a uznávám, že jsem to trochu přeháněl. Rozhodnul jsem se, že se tvým přátelům ukáži a budu vám pomáhat. Ale nesmí se o mně dozvědět Fénixův řád. Mám skoro jistotu, že tam má Voldemort špeha. Zítra se k vám kolem poledne přemístím." "Moc ti děkuju. Určitě to všem pomůže." rozloučil se Harry a ukončil spojení. Zabalil helmu do nějaké látky, schoval ji do skříně v přístěnku a šel spát.

Druhý den vstal Harry až po holkách. Ty už v kuchyni připravovaly snídani, a tak Harry s Ronem jen sešli a dali se do jídla. Hermiona si předtím půjčila Harryho knížku od paní Weasleyové a za ráno se naučila vyčarovat dokonalé lívance s marmeládou. Ginny to ještě tak dobře nešlo, ale kazdým lívancem se její kuchařské dovednosti zlepšovaly. Po snídani Harry vyndal Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak, které dostal od Hagrida, a až do oběda se bavili tím, jakou kdo měl příchuť. Harry si vytáhl jednu, která měla tak vítečnou chuť, že okamžitě musel šáhnout po další, která mu tento pocit zkazila svou chutí mršiny.

Před dvanáctou vyčaroval Harry velkou krůtu s bramborem a prostřel pro 5 lidí. Svolal všechny a řekl jiím, ať se posadí. Všichni nechápavě seděli asi 5 minut, když se ozvalo hlasité PRÁSK, a u stolu se zjevil mladý kouzelník. Všichni nadskočili leknutím, jen Harry se usmíval. "Kdo jste?" zeptal se pohotově Ron a kouzelník odpověděl: "Pochopitelně to pro vás všechny bude šok, tak se připravte na cokoliv." a zajiskřilo se mu v očích. Poté si sundal masku a objevil se stařecký obličej. Všichni na starce koukali úplně stejně, jako předtím na mladíka, a tak Harry zareagoval: "To je Albus Brumbál. Je oholený, takze jste ho asi nepoznali, ale je to on." Nikdo stále nechápal . Pak se ozval Brumbál: "Vím, co si teď říkáte. Že jsem zemřel a že jsem asi nějaký podvodník, ale svou smrt jsem spolu se Severusem Snapem nafingoval, aby si Voldemort myslel, že jsem mrtvý." Po tom, co řekl, se všem objevil na tváři radostný úsměv. Mít zpátky Brumbála pro ně byl nejlepší dárek, co jim kdo mohl dát. Potom vyprávěl Harry kamarádům všechno o svých schůzkách s Brumbálem. Když dopověděl, zeptal se Brumbála: "Albusi, zajímalo by mě, jestli jsi se spojení se Severusem." Brumbál odpověděl: "Má také stejnou helmu jako ty, a tak jsme se viděli skoro každý den." "A jak má blízko k Voldemortovi, potom co tě zabil?" Ptal se dál Harry. Brumbál se usmál, a řekl: "Voldemort si ho nyní pouští moc blízko k tělu. Udělal si z něj osobního sluhu, takže má možnost slyšet téměř vše. Není s Voldemortem pouze přes noc." "A můžeme použít jeho možnosti, abychom zjistili něco o viteálech?" zajímal se nyní Ron. "Voldemort své tajemství svěřil jen jednomu živému tvorovi, a tím je Nagini. Je to také viteál, a ví, že kdyby jsi se k němu dostal, zabiješ ho, i kdyby ti řekl vše o ostatních viteálech. Tím si Voldemort pojisti jeho absolutní věrnost." vysvětlil Brumbál, "ovšem hledání viteálů je nadlouho. Můžeme zde čekat i půl roku, než se nějaký najde."

Následovalo další předělání pokoje, aby měl Brumbál ložnici. Hned, jak se do svého pokoje dostal, mávl hůlkou, a celý pokoj se zalil duhovými barvami, a v rohu se objevil stůl s počítačem. "Miluji tyto mudlovské zábavy." řekl Brumbál a hned si za něj sedl.

Dalších několik dní pobíhal Brumbál kolem domu a vysílal na něj ochranná kouzla, proti nalezení, proti vstupu, a také jedno kouzlo, po kterém všichni kromě zasvěcených, viděli rozpadlý, nebezpečně vypadající barák. Mezitím Harry vyčistil sklep a udělal z něj cvičiště, kde mohli trénovat. Každý den jim to šlo o něco lépe.

Volné chvíle, kterých neměl málo, dělil Harry Ginny a ostatní. Užívali si konce prázdnin. Brumbál naopak stále seděl u svého počítače a hrál svou oblíbenou hru. Ronovi se počítač líbil. Přemluvil Brumbála, aby mu jeden vyčaroval, ale když zjistil, že nedokáže ani spustit hru, raději ho odčaroval ho pryč.

Tento klidný režim jim vydržel až do toho dne, kdy Brumbál přinesl Denního věštce.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.6 - Vzhůru na cestu

Thu, 15 Mar 2007 18:55:50 +0100

6. Vzhůru na cestu

Harry seslal na svůj Kulový blesk jednoduché kouzlo, aby ho sjednotil s ocelovou karabinou a na ni připnul kufr. V něm měl něco málo oblečení, neviditelný plášť, metamorfickou masku, myšlenkovou helmu, nějaké knihy a stan.
Čtveřice se sešla v kuchyni, kde Ron ještě napsal na kus papíru:
Mami a tati,
Harry dnes vyrazil na misi proti vy-víte-komu. Já, Ginny a Hermiona jsme se rozhodli, že půjdeme s ním, ať už si to bude přát nebo ne. Snad se ještě někdy uvidíme.
Zdraví Ron a Ginny.
Pak všichni vyšli před Doupě, nasedli na košťata a vyrazili do výšin. Za nimi bylo slyšet ohňostroj a Harry zaslechl i zvolání "Na neznámého čaroděje!" Znovu mu začalo vrtat hlavou kdo to asi byl. Nakonec se rozhodl, že se zeptá Brumbála.
Asi po hodině letu už bylo všem chladno, a tak dal Harry povel k přistání. Přistáli v pěkném lesíku mezi poli, postavili stan a dali si do něj věci. Harry přes stan přehodil plášť neviditelnosti. Když se ve stanu se zabydleli, Harry svolal celou čtveřici a řekl: "Protože můj obličej je v čarodějnickém světě příliš známý, rozhodl jsem se, že budu na veřejnosti nosit tuto masku." Nasadil si metamorfickou masku a v tu ránu se mu obličej změnil na Nevillův.
Všichni užasle nadskočili. Harry si masku sundal. "Co to je?" zeptal se Ron. "To je metamorfická maska. Když si ji nasadíš a myslíš na nějaký obličej, tak se v něj tvůj obličej změní" odpověděl Harry. "Tak se nelekněte pokud uvidíte Nevilla, protože to jsem já."
Harry ještě těsně před spaním očaroval jeho spojovací prsten, aby se mu zahřál přesně ve 3 hodiny. Pak si šel lehnout a téměř okamžitě usnul.
V noci se prsten rozzářil až se Harry probudil. Koukl se na hodinky. Ukazovaly přesně tři hodiny. Ujistil se, že Ron tvrdě spí. Pak šel ještě zkontrolovat holky. Spaly také.
Vzal si helmu a vyšel ze stanu. Zkontroloval jestli pod neviditelným pláštěm někde není vidět kousek stanu. Před vchod si zapíchl klacek, aby ho cestou zpět našel a vydal se směrem do tmy. Asi po sto metrech se před Harrym něco mihlo. Sáhl po hůlce a zašeptal: "Lumos".
Hůlka se rozzářila a Harry leknutím spadl na zem. Před ním stál onen tajemný čaroděj, který se ukázal na svatbě.
"Ahoj Harry," řekl čaroděj "promiň, že jsem tě tak vyděsil, ale potřeboval jsem s tebou mluvit." A sundal si něco z obličeje, co vypadalo jako metamorfická maska. Pod maskou se skrývala tvář Albuse Brumbála.
Harry vyhrkl: "Albusi !" a Brumbál řekl: "Nemůžu říct, že bych byl naším posledním setkáním nějak nadšen. Počítal jsem, že se na zastávku metra dostaneš nepozorován, ale místo toho, jsi ke mně dovedl Tonksovou. Ještě štěstí, že Tonksová dokáže mlčet a dobře zvládá nitroobranu. Někomu jinému bych už musel nenávratně vymazat vzpomínky, a to bych opravdu nechtěl. Tonkinsová mi opatřila tuto masku, kterou prý také máš." Harry to už nevydržel a zeptal se: "Albusi, co se stalo s Beatrix?" "Beatrix jsem svázanou přemístil na ústředí bystrozorů a zdá se, že už je na cestě do Azkabanu. Ale ty jsi se mnou chtěl asi mluvit." řekl Brumbál a ukázal na Harryho helmu. Harry řekl: "Moje otázky jsi už zodpověděl tím, že sis sundal tu masku." a usmál se.
Poté se rozloučili a Harry se vydal ke stanu. Odhodil klacík od vchodu a uklidil helmu. Jakmile si lehl, okamžitě usnul.
Druhý den ráno se Harry probudil jako první, vyčaroval pro všechny snídani a šel je vzbudit.
Po snídani Harry mávnul hůlkou a stan se složil se všemi jejich věcmi uvnitř, takže měli vše zabaleno v jednom malém balíku. Ten Harry připnul k Ginnině koštěti. Pak na všechny, i na košťata a stan, použil zastírací kouzlo, nasadil si masku a všichni se vznesli do vzduchu.
Opět letěli směrem na Godrikův důl kam asi po třech hodinách dorazili. Byla to menší vesnice asi s patnácti domy. Harry chvilku létal nad vesnicí až si všiml jednoho domu opodál, který byl na první pohled opuštěný. Cesta k němu byla zarostlá metr vysokou trávou a dům sám skoro nebyl vidět, jak byl porostlý břečtanem.
Slétl s kamarády na zem před dům a vešel dovnitř. Uvnitř to vypadalo, jako by tu od Voldemortova útoku nikdo nebyl.
Harry vyšel do prvního patra a vešel do ložnice. Tak tady se to před šestnácti lety stalo. Tady zemřela jeho matka a on získal jizvu na hlavě. Harrymu to vše proběhlo hlavou a zjistil, že pláče. Znovu se v něm vzedmula vlna vzteku na Voldemorta, který za to může. Vtom k němu přišla Ginny a objala ho. Harry kolem ní obtočil ruce a políbil ji.
Potom Harry s kamarády prohledali dům a Ron v jednom pokoji našel opravdu zajímavou věc.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.5 - Svatba

Wed, 14 Mar 2007 17:23:02 +0100

5. Svatba

Druhý den ráno přijeli Bill a Fleur s jejími rodiči a s její malou sestřičkou Gabrielou. Billovi se zranění, která měl od boje v Bradavicích téměř zahojila, takže vypadal skoro tak pěkně jako dříve.
Fleur začala hned po příjezdu básnit o tom, jaké má šaty a jak se na svatbu těší. Ron i Harry ji s otevřenou pusou sledovali a Hermiona s Ginny spěšně odešly do pokoje, aby to nemusely poslouchat.
Večer přišel za Harrym Bill a zeptal se ho, jestli by s ním nemohl mluvit v soukromí. Harry s ním šel na zahradu, kde mu Bill řekl: "Harry, nevěřil bych, že se kdy zeptám tebe. Ale už jsi plnoletý, a já potřebuji svědka. Fleur jsem řekl, aby se nestrachovala, že už někoho mám, ale on asi před týdnem zmizel. Říká se, že je za tím ty-víš-kdo. Tak jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys mi za svědka nešel ty." Harry se zeptal: "Co to obnáší?" Bill mu odpověděl: "Jde jenom o to, že půjdeš hned za mnou a Fleur, vedle její svědkyně. Pak se podepíšeš do knihy." Harry se chvíli rozmýšlel, pak řekl: "To bych snad mohl zvládnout." A usmál se. "Moc ti děkuji Harry," dokončil jejich rozhovor Bill a oba šli dovnitř.
Asi 5 dní před svatbou ji začali nacvičovat. Harry ještě na svatbě nebyl, a tak si zkoušku náramně užíval. Jenom Ron, který nesl prstýnky, občas celou zkoušku zkazil tím, že s nimi zapomněl vyrazit k oltáři. Harrymu se strašně líbilo, že nemusí dělat nic náročného. Říkal si, že by to určitě kazil víc než Ron.
Protože svatbu měli dobře nacvičenou již tři dny předem, věnoval se Harry s ostatními trénování těžších kleteb, jako například střílení ohnivých koulí z hůlky, nebo ještě náročnější kletbě - přivolávání blesku. Vždy odešli trénovat za Doupě do lesa a tak to nikomu nepřišlo podezřelé.
Když konečně přišel den svatby, byli všichni strašně nervózní. Na velké louce u Doupěte se ve chvilce vztyčil obrovský stan, který byl uvnitř zařízen jako v kostele.
Nejdřív proběhla generální zkouška svatby a okolo jedenácté hodiny se do stanu proudem začali hrnout lidé. Několik Harry znal, ale většina pro něj byla neznámá. Vypadalo to, že tam jsou skoro všichni Billovi spolupracovníci a asi půlku stanu zabírali Fleuřini přátelé.
Harry zahlédl i nepřehlédnutelnou Madame Maxime, která se tiskla k rovněž nepřehlédnutelnému Hagridovi. Pak viděl celou Weasleyovic rodinu a k Harryho překvapení, i Percyho, a taky mnoho dalších lidí, které si pamatoval jen od pohledu.
Přesně v půl dvanácté obřad začal. Harry šel hned za Billem. Za Fleur šla dívka se světlou pletí, která asi byla z Krásnohůlek. Za Harrym šel pan Weasley s paní Weasleyovou a za nimi družičky, Ginny a Gabriela.
Když tento průvod došel k oltáři, za kterým stál starý pán v klerice, Harry si stoupl po jedné straně vedle Billových rodičů a dívka, co šla vedle něho, se postavila na druhou stranu vedle rodičů Fleur.
"Berete si Fleur Delacourovou za svou zákonitou manželku? Budete s ní snášet všechny slasti a strasti, dokud vás smrt nerozdělí?" ptal se farář. Bill odpovídal: "Ano". Poté se farář otočil na Fleur a ptal se: "Přijímáte Billa Weasleyho za svého zákonitého manžela? Budete ho milovat a ctít, dokud vás smrt nerozdělí?" Fleur odpověděla: "Ano".
Vtom se z davu shromážděných ozval hlas: "Ta smrt vás rozdělí dřív, než jste si doposud mysleli." Harrymu z toho hlasu přejel mráz po zádech. Z davu vystoupila Belatrix Lestrangová a řekla: "Temnému pánovi se nelíbí, když se konají svatby. Prý je to až moc přemrštěná sláva, která ani není jeho." Napřáhla hůlku na Billa a vykřikla: "AVADRA KEDAVRA."
Vtom se z davu vynořil mladý kouzelník, mávl hůlkou a před Billem a Fleur se zjevil štít, který kouzlo pohltil. Poté se kouzelník otočil na Belatrix a seslal na ni kouzlo, které ji spoutalo, omráčilo a odhodilo ven ze stanu. Nato kouzelník spěšným krokem opustil stan a štít před Billem a Fleur s pufnutím zmizel. Všichni z toho útoku byli otřeseni, ale už za chvíli obřad pokračoval.
Po obřadu novomanželům všichni přáli a předávali dary. Harry dal Billovi celkem značný obnos peněz na domácnost a Fleur daroval nerozbitný servis talířů, které mění barvu podle nálady kuchaře.
Když skončily gratulace, stan zmizel a kolem dokola se objevily obrovské stoly, které se jen prohýbaly pod tíhou jídla. Všichni se do toho s chutí pustli, ale Harrymu pořád vrtalo v hlavě, kdo byl ten mladý kouzelník.
Oslava trvala dlouho do večera, ale Harry se již s kamarády připravoval na dnešní útěk. Počítali, že vyrazí v noci, zmizí směrem na Godrikův důl a po cestě se někde uloží ke spánku.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.4 - V Doupěti

Wed, 14 Mar 2007 17:15:32 +0100

4. V Doupěti

Druhý den se po dobré snídani sbalil, dal si koště, kufr i klec do krbu, Hedviku poslal do Doupěte a stoupnul si do krbu. Se slovy "Doupě" pod sebe hodil hrst letaxového prášku a svět se mu zatočil kolem hlavy. Kolem se míhaly krby a občas těsně minul jiného kouzelníka. Když ho vyplivl krb v Doupěti, byl hned přivítán paní Weasleyovou a po chvilce se přiřítil Ron a Ginny, kterou Harry láskyplně objal. Když se pustili, přivítal se Harry s Ronem. Šli na zahradu, kde si sedli a řešili, co se stalo o prázdninách, jak je to těžké bez Brumbála a co se jinak děje v kouzelnickém světě.
Odpoledne přišel domů pan Weasley. Přivítal se s Harrym a podal mu výtisk Denního věštce. Harry se prolétl očima úvodní stránku a zkameněl úžasem. Velký článek přes celou stránku hlásal:

HARRY POTTER VRAHEM?

Naši zpravodajové zjistili šokující informace. Harry Potter, jinak znám i jako Chlapec, který přežil, byl na věži s Albusem Brumbálem, když se stala ta osudná chvíle, která všechny zasáhla. Vzhledem k tomu, žese nenašel jiný člověk, který by byl vraždě přítomen, je velmi pravděpodobné, že kletbu, jež se nepromíjí, seslal právě Potter. To by vysvětlovalo to, proč se Albus Brumbál nebránil.
Důvod útoku? Mohla to být nespokojenost se známkami? Nebo si jenom vyléval zlost na někom jiném? Kdo ví? Všichni teď doufáme, že se vrah najde a nebezpečí bude zažehnáno.

Jaroslav Kachnus - Denní věštec

Harry si článek přečetl a v duchu se nad ním zasmál. Větší blábol neslyšel od čtvrtého ročníku, kdy o něm psala Rita Holoubková. Smál se ale jen do chvíle, kdy mu začaly přicházet soví poštou dopisy, které vzkazovali "vrahovi" velmi neslušné nadávky. Než všechny dopisy společnými silami zničily, bylo už devět hodiny. Paní Weasleyová svolala ke stolu a všichni se pustili do jídla. Vtom se v krbu rozsvítily zelené plameny a vypadla z něj Hermiona. Trojice byla zase spolu.
Dalších několik dní trénovali kouzla, až se všem dařilo bez problémů protivníka omráčit, odhodit, spoutat, nebo naopak tyto kouzla vykrýt.
Harry se ještě neodvážil zeptat Ginny, zda s ním půjde. Bál se odpovědi. Jeho srdce souhlasilo, jaho rozum byl zásadně proti.
Přesně týden před svatbou Fleur s Billem, kteří teď byli u Fleuřiných rodičů, se Harry odvážil: "Víš, Ginny, já sem se tě chtěl… totiž, jak jsi asi už slyšela, já se do Bradavic letos nevrátím. Půjdu hledat ostatní Voldemortovy viteály. Tak mě jen napadlo, jestli bys nechtěla jít se mnou." Ginny odpověděla: "S tebou bych šla kamkoliv." "Ale musíš mi slíbit, že jestli zemřu, nebudeš pro mne truchlit, a budeš žít dál." "Bude to těžké, ale slibuji." "Teď na to ale nebudeme myslet. Za týden je svatba a já ještě nemám šaty. Nešel bys je se mnou koupit do Příčné ulice?" "Rád, já si taky musím koupit oblek." řekla Harry.
Nakonec se ukázalo, že oblek potřebují všichni, takže se z toho stal rodinný nákup. V Příčné ulici se rozdělili na skupiny. Harry, Ginny a pan Weasley šli vybrat šaty a Ron, Hermiona a paní Weasleyová se šli podívat k Fredovi s Georgem.
Po dlouhém vybírání měli konečně Harry, Ginny a pan Weasley vybráno a šli se projít po ulici. Harry si všiml ve vitrině s košťaty něčeho nového. Když přišel blíž, uviděl zvláštní koště s cedulkou Nimbus TravelstorM.Ke koštěti byl připojen popisek:

Nimbus TravelstorM
Nová kolekce košťat z třídy Nimbus se vyznačuje hlavně pohodlím, a to i po dlouhém letu. Speciální úchytka na kufr udrží vaše zavazadlo v bezpečí za každého počasí. Vnitřní zahřívání vás nikdy nenechá chladným.
Cena dohodou

Harry neváhal a vstoupil dovnitř. Za pultem seděl starší muž s pleškou. "Co si přejete?" zeptal se Harryho. Ten odpověděl: "Chtěl jsem se zeptat na cenu toho nového Nimbusu." "Asi takle, není to rychlostní špička a lidé moc netouží po pomalých, ač silných košťatech." řekl prodavač.
"GINNY? GINNY! KDE JSI?" volal Harry. "Tady" přiběhla Ginny. "Mám pro tebe dárek." podával jí nový Nimbus. "Jé, a za co?" "To ti nemůžu dát dárek jen tak?" a dodal šeptem: "Bude se to hodit, až vyrazíme, a uveze dva, takže není jenom pro tebe." Ginny Harryho objala a políbila na tvář. "Stejně děkuju."
Potom se Harry ještě chvíli procházel po ulici, a všiml si, že zde prodávají stany, které připomínají ty, které byly na mistrovství světa ve famfrpálu. Koupil jeden s dvěma pokoji a kuchyňkou. Když oznámil panu Wesleyovi, že už má nakoupeno, zjistil, že ostatní jsou na tom podobně, takže se mohou vrátit.
V Doupěti svolal Harry jakousi poradu ohledně jejich cesty za viteály. Dohodli se, že vyrazí po svatbě. Poletí se na košťatech. Ginny s Hermionou povezou Ronův kufr. Harry si kufr poveze sám. Nechtěl, aby se zjistilo, že má helmu od Brumbála. Po poradě všichni znovu trénovali a Ginny se zlepšila natolik, že dokázala jedním kouzlem svázat všechny ostatní.

Příští den vzal pan Weasley Harryho a Rona na ministerstvo, aby si udělali zkoušku z přemisťování. Vše dopadlo dobře a večer oba spokojeně usínali. Zkoušku měli úspěšně za sebou a teď se těšili na Billovu svatbu…

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.3 - Schůzka s „mrtvým“

Tue, 13 Mar 2007 16:06:41 +0100

3. Schůzka s "mrtvým"

Ráno se Harry probudil okolo osmé hodiny. Sešel do kuchyně na snídani a vyčaroval si cornflakey s mlékem. Kyselost mléka se mu podařilo odstranit cvičením už včera, takže měl celkem dobrou snídani. Dosnídal a do kuchyně vešel Lupin a o chvíli později i Tonksová. Harry dvakrát mávl hůlkou a před oběma se objevila miska. Dali se do jídla a se slovy: "Promiň mi,Harry, že jsem ti včera nepředal dárek, ale úplně jsem na to zapoměl." podal Lupin Harrymu balíček.
Když ho Harry rozbalil, uviděl malou kovovou hůlku s pouzdrem. "To je rezervní hůlka. Nefunguje na ní accio, ani expeliarmus, ani není tak silná, jako normální hůlka. Ale může se hodit," vysvětloval Lupin. Harry si hůlku nadšeně připnul pod plášť.
dárek od Tonkové byla podivná gumová maska, která, když si ji nasadil, dokonale přilnula k obličeji. podíval se do zrcadla a jeho obličej působil komicky. Tonksová si všimla jeho údivu a řekla: "To je metamorfická maska. Mysli na nějaký obličej a v ten se maska změní." Harry si s tímto dárkem hrál až do oběda, k němuž vyčaroval špagety. Tonksová se šla, se slovy chvály na oběd, natáhnout a Lupin si začal číst knížku, takže se Harrymu naskytla skvělá příležitost odejít bez zbytečných otázek.
Na zastávku došel něco před druhou hodinou. Všude byly davy lidí a zrovna Harry začal uvažovat, jak v tom davu Brumbála najde, když ho chytil za rameno nějaký starý muž. "Ahoj, Harry, půjdeme," řekl a hodil přes oba neviditelný plášť. Zavedl Harryho do kolejiště a asi po sto metrech odbočili. Slyšeli za sebou projíždět metro a najednou před sebou měli dveře, které tunelu od metra rozhodně nepatřily. Když je stařec otevřel, uviděl Harry pěknou místnost s postelí, stolem a skříní. Na konci místnosti byly dveře, zřejmě od koupelny, a na stole ležela myslánka.
"Kdo jste"? zeptal se Harry trochu nervózně.
Stařec odpověděl: "Myslel jsem si, že mě bez vousů nepoznáš."
"Albusi? Ale v myslánce jsem tě vyděl s bradkou… to jsi se oholil dneska rano?" podivoval se Harry
Brumbál se usmál a řekl: "Myslánka mě zobrazovala tak, jak sis mě pamatoval. Teď přejděme k věci, o které jsem s tebou chtěl mluvit. Hodláš dál hledat viteály?" "Ano. Asi s tím nebudeš souhlasit, ale do školy se nevrátím. Půjdu s Ronem a Hermionou hledat zbývající viteály a nepřestanu, dokud je nezničím." "Za normálních okolností bys měl pravdu, že nebudu souhlasit, ale teď mě nic lepšího nenapadá. Ale měl bys s sebou vzít i Ginny. Láska má úžasnou moc." řekl Brumbál. "Ano, láska má úžasnou moc, ale pokud já nebo Ginny umřeme, bude mít tu moc zápornou," oponoval Harry. "V tom máš pravde, ale pokud bude chtít, tak ji s sebou vezmi. Nemá cenu, aby byla bez bratrů a svého přítele sama ve škole." odpověděl Brumbál. "No dobře, tak se jí zeptám," vzdal to Harry, "ale ještě jsem se chtěl zeptat, co bude s tebou ?" "Nechci, aby se o mně příliš vědělo, kdyby mě někdo poznal, vyvolalo by to chaos. Budu něco jako informační ústředna. Pokud budeš něco potřebovat, dorozumíme se přes myslánku."
Po rozhovoru Brumbál Harryho vyprovodil ze svého bydliště a ukázal mu chodbu, která vedla do útrob metra. Harry se tudy vydal a na konci narazil na žebřík, po kterém vylezl, odsunul víko kanálu a zjistil, že je pár ulic od Grimmaudova náměstí.
Došel domů, kde ho překvapilo, že zde nikdo není. Až v kuchyni našel lístek.

Ahoj Harry,

příšla jsem jsem pro Lupina a Tonksovou. Doufám, že se zítra dostaneš do Doupětě. Použij na to Letax. Máš na krbu dózu, kterou jsem ti dnes koupila.

PS. V troubě najdeš půlku krocana s bramborem, tak nech si chutnat.

Molly Weasleyová

Harry v duchu poděkoval paní Weasleyové za její pohostinnost a šel se navečeřet. Opravdu upečený krocan chutnal daleko lépe než vykouzlený. Po večeři si šel lehnout a brzy usnul.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Kapitola č.2 - Doma

Mon, 12 Mar 2007 20:02:16 +0100

2. Doma

Harry, Lupin a Tonkinsová nastoupili do autobusu, koupili si od Stana Silničky lístky do Londýna a po nepříliš pohodlné cestě dorazili na Grimmaudovo náměstí.
Autobus zmizel, Harry se rozloučil s Lupinem a Tonksovou, kteří měli ještě nějakou práci pro řád, a vešel do domu. Na první pohled to tu skoro nepoznal. Poslední dobou tu někdo musel uklidit. Všechno se jen lesklo, a dokonce ani nebyl slyšet křik obrazu paní Blackové.
Harry šel do kuchyně, kde si odložil svá zavazadla. Řekl si, že se kolem ještě porozhlédne, když si všimnul balíčku s dopisem položených na stole. Dopis nesl jeho jméno.

Ahoj Harry,

asi to pro tebe bude těžké, ale pár dní budeš muset být v domě sám. Proto jsem ti nedala k narozeninám tradiční svetr (kterých už stejně musíš mít plnou skříň), ale sehnala jsem tento dárek.

Molly Weasleyová

PS. Připravila jsem ti pokoj v druhém patře.

PPS. Občas se tam možná objeví někdo z řádu, tak se nelekni.

Harry rozbalil balíček a z něj vypadla knížka s názvem "Základy domácnosti". Mladý kouzelník ji prolistoval a jen tak na zkoušku se pokusil vyčarovat oběd. Na první pokus to nebylo špatné. Maso sice bylo trošku připálené, ale přesto se najedl do sytosti.
Potom si vzal věci a přesunul se do svého pokoje. Byl krásně zařízený, s ustlanou postelí, na stole nakoupené učebnice sedmého ročníku, které už stejně potřebovat nebude.
Bylo brzké odpoledne a Harry se nudil. Jindy by byl s kamarády, které teď ale ještě pár dní neuvidí. Najednou si vzpomněl na prsten. Začal myslet na Hermionu a za chvilku se prsten opravdu rozzářil a příjemně hřál. V tom se ozval hlas Hermiony: "Ehm… ahoj, Harry… slyšíš mě?" Harry odpověděl: "Ahoj, Hermiono. Neruším tě?" "Ne. Právě jsem sama na pokoji, rodiče odjeli na nákup. Co potřebuješ?" "Zrovna jsem přijel do svýho domu a bylo mi bez tebe, Rona a Ginny smutno, tak jsem si potřeboval s někým popovídat. Jo, a děkuji za dárek, bude se hodit." Hermionina odpověď zněla jakoby zdálky, ale stále srozumitelně. "Myslela jsem, že ho budeš potřebovat. Jak sem ti psala v tom dopise. Jseš si tím naprosto jistý?" Harry odpověď přišla bez rozmýšlení: "Naprosto. Teď, po smrti Brumbála, je životně důležité najít viteály a je to jenom na mě. A na vás, pokud opravdu chcete jít se mnou. Chci, aby to peklo, za které může Voldemort, zmizelo ze světa!" "Samozřejmě, že půjdeme s tebou" odpověděla.
Najednou Harry zaslechl z prstenu šramot (jako by někdo odemykal dveře) a Hermiona rychle ukončovala rozhovor: "Naši se vracejí. Budu muset končit. Ahoj." a prsten pohasl.
Harry došel k názoru, že Ronovi a Ginny dneska volat nebude. Až do večera se učil zaklínadla podle "Nejmocnější z mocných" a k večeři si vyčaroval vajíčka na cibulce (mírně připálená).
Jen co dojedl, šel do svého pokoje, zamkl, vzal si helmu, použil na ni zaklínadlo a nasadil si ji na hlavu. Po chvíli Harry opět uviděl Brumbálovu hlavu.
"Ahoj Harry," řekl Brumbál, "chtěl jsem se s tebou domluvit, kde bychom se mohli sejít. Zvládl bys být zítra ve dvě hodiny u nejbližší stanice metra?"
"Ano, to snad zvládnu... Kde se ukrýváte?" vyzvídal Harry. Brumbálova odpověď mu mnoho nepomohla. "Řekneme si to zítra. Ne, že bych tomuto spojení nevěřil, ale nikdo nikdy neví, kdo by mohl odposlouchávat. Tedy zítra ve dvě hodiny, Harry. dobrou noc." "Nashledanou, Albusi" "Tykej mi," řekl Brumbál těsně před tím zmizením.
Harry si sundal helmu a pohlédl na hodinky. Ještě nebylo příliš pozdě, a proto si šel do kuchyně trénovat kouzla vaření.
Asi v půl desáté někdo zazvonil. Harrymu bylo znovu divné, že se neozval řev paní Blackové, ale nezkoumal to a šel otevřít. Přede dveřmi stáli Lupin a Tonksová.
Lupin unaveně řekl: "Jestli ti to nevadí, tak bychom ti zítra dělali společnost, protože nám skončila služba.""Naopak, aspoň se tu nebudu nudit," zareagoval Harry. Popravdě mu to trochu vadilo, ale musel tiše doufat, že to zítra nějak zvládne. Odvedl je do kuchyně a vyčaroval jim nádherné porce vajíček se slaninou. po večeři si ještě chvilku povídali, ale protože byli všichni tři docela unavení, šli raději spát.

Předchozí kapitola

Další kapitola

Návštěvní kniha

Sun, 11 Mar 2007 10:35:57 +0100

Vaše stížnosti a připomínky pište sem.

kapitola č.1 - Naposled v Zobí

Sat, 10 Mar 2007 23:29:56 +0100

1. Naposledy v Zobí

Nad celým Kvikálkovem se vznášel mlhavý opar. Bylo časně z rána a všichni obyvatelé ještě poklidně spali. Tedy, všichni ne. Jeden chlapec seděl na posteli a četl si dopis. Nešlo jen tak o někoho.Jmenoval se Harry Potter a byl to kouzelník.
Bylo 31.července a Harry měl narozeniny. Před chvílí mu do pokoje vletělo několik sov, a teď si četl dopis od Rona

Nazdar Harry,

všechno nejlepší k narozeninám. Doufám, že se máš dobře. Musíš se k nám co nejdříve dostat, protože svatba Billa s Fleur bude již za čtrnáct dní. V balíčku posílám i dárek od Freda a George.

Ron

Harry balíček rozbalil a z něj vypadlo nádherné pouzdro na hůlku, které si hned připnul na pásek, a prohlédl si dárek od dvojčat. Byl to omlácený a nenápadný prsten. K němu byl přibalen dopis.

Všechno nejlepší k narozeninám Harry

To, co jsi od nás dostal, je komunikační prsten. Stejný dostal i Ron, Ginny a Hermiona. Pokud myslíš na toho, kdo ho má, a chceš se s nim spojit, tak se prsten mírně rozzáří a zahřeje, a pak si s ním přes něj můžeš povídat.

Fred & George

Tento dárek Harryho velmi potěšil. Nasadil si prsten a začal číst dopis od Hermiony.

Ahoj Harry,

předem všechno nejlepší k narozeninám. Jsem teď s rodiči na dovolené ve Švýcarsku. Vrátíme se pozítří, a potom jedu k Ronovi. Určitě se tam potkáme. Asi bych teď neměla psát o ty-víš-čem, ale potřebuji si s tebou o tom promluvit.

S láskou Hermiona

Harrymu bylo jasné, že ty-víš-co znamená jeho odchod ze školy a hledání viteálů, a věděl, že se mu to Hermiona pokusí rozmluvit. Teď na to však nemyslel a začal rozbalovat její dárek. Byla to kniha "Nejmocnější z mocných", která se zabývala kletbami, a byl zde i návod na správné použití.
Harry si ji prolistoval, odložil vedle sebe a rozbalil si ostatní dárky. Od Hagrida dostal velké balení Bertíkových lentilek tisíckrát jinak. Bohužel hned první, kterou si vytáhl, chutnala jako pukavec. Tak je radši nechal na později, a prohlédl si poslední balíček. Byl velký a těžký a nebylo na něm napsáno, od koho je. Když ho rozbalil, uviděl podivnou helmu propletenou uvnitř kamennými vlákny. Do ní byl vložen dopis.

Harry,

to, co ti teď píšu, nesmíš nikomu říci (dokonce ani Ronovi a Hermioně). I když si myslíš, že jsem zemřel, není tomu tak. Musel jsem to udělat, aby si Voldemort myslel, že právě porazil nejmocnějšího kouzelníka na zemi. Je mi líto, že jsem kvůli tomu nechal ostatní lidi trpět, ale musel jsem. Jediný, kdo ví, že žiji, je Severus, a teď i ty. Přiložil jsem ti k tomuto dopisu i myšlenkovou helmu. Je to něco jako myslánka, ale jen pro jednoho člověka, a nepropadneš se do ní, proto si ji můžeš kdykoli sundat z hlavy. Tato helma a moje myslánka jsou navzájem propojeny, takže když na ni vyslovíš zaklínadlo "accomunamento", a já budu vědět, že se s tebou mám spojit.

Albus Brumbál

PS: Viteál

Harry si tento dopis přečet asi třikrát, a přesto nemohl uvěřit. Přišlo mu to naprosto nelogické. Vždyť viděl Brumbála zemřít!!!
Pronesl zaklínadlo a nasadil si helmu na hlavu. Chvilku viděl jen mlhu, ale ta se brzy rozptýlila a Harry uviděl ředitelovu hlavu jakoby zevnitř myslánky.
"Pane profesore", vyhrkl nadšeně. "Ahoj Harry", řekl Brumbál, "už nejsem tvůj ředitel, tak mi říkej Albusi". Harry se překvapeně zeptal: "Jak jste to udělal?". Na nic lepšího se v tu chvíli nezmohl. Brumbál se usmál a řekl: "Určitě víš, že když se smrtící kletba vysloví bez záměru zabít nebo s malým množstvím vzteku , neúčinkuje. A přesně to provedl Severus. Nemyslím, že je tento druh konverzace nejpohodlnější. Všechno nejlepší, Harry, ale měl bys vědět, že dnes již končí ochrana u tvé tety. Proto si sbal a okolo deváté by za tebou měl dorazit někdo z řádu. Těm jsem poslal dopis, který se jakoby aktivoval po mé smrti, takže se o mě ani náhodou nezmiňuj. Spojíme se ještě dnes večer, až budeš v soukromí na Grimmaudově náměstí." "Dobře, pane prof… ehm Albusi," řekl Harry, stále v mírném šoku.
Poté co spojení skončilo, pohlédl na hodinky a zjistil, že už asi ostatní dávno vstali. Začal si pracně balit všechny své věci do kufru.Trvalo dost dlouho, než si vzpomněl, že mu je už vlastně sedmnáct a že smí kouzlit. Mávl hůlkou se slovy "agglaffare". Věci se vznesly a úhledně srovnaly do kufru. Poté vzal do jedné ruky kufr, do druhé klec s Hedvikou a sešel do předsíně. Z přístěnku si vzal koště a opřel ho o zeď vedle kufru a klece.
Z jídelny slyšel cinkání talířů. Když vstoupil do kuchyně, osopil se na něj strýc Vernon: "Kde se flákáš, ty kluku blbej". Harry zareagoval: "Moc si nevyskakuj, nebo tě proměním v ropuchu.
To strýce Vernona ještě víc rozzuřilo a začal řvát: "NEJENOM, ŽE JSME TĚ KRMILI A OŠACOVALI, ALE TAKÉ JSME TI DÁVALI TU NEJLEPŠÍ PÉČI, CO JSME MOHLI, A TY SE NÁM ODMĚNÍŠ TAKHL…". Zbytek už nedopověděl, protože na něj Harry seslal ztrátu hlasu.
"Vzhledem k tomu, že se asi vidíme naposledy, chtěl jsem vám jenom říct, že jste mě opravdu zklamali," řekl Harry
V tom hodiny devětkrát zakukaly a jako na povel někdo zaťukal. Harry ve dveřích uviděl Lupina s Tonksovou a v povzdálí hlídkujícího Moddyho. Došel si pro věci a těsně před odchodem ukončil Vernonovo mlčení. Po zabouchnutí dveří se na tváři strýce Vernona zjevil blažený úsměv, otočil se na Dudleyho a tetu Petunii a šel otevřít šampus.
Harry už byl daleko od domu, v jedné ruce kufr, v druhé klec s Hedvikou. Koště mu nesl Lupin. Naposledy se otočil k místu, kde zažil nejhorší roky svého života, a pak už zaregistroval právě přijíždějící Záchranný autobus.

Další kapitola

nová povídka

Sat, 10 Mar 2007 20:41:31 +0100

Na internetu jsem našel mnoho povídek o kouzelnickém učni Harrym Potterovi, a většina se mi velmi líbila. Hodně jich bohužel nebylo dokončeno, tak jsem si řekl, že si mezitím zkusím udělat vlastní povídku.
Povídka se jmenuje "Harry Potter a Sedmý viteál", a navazuje na šestý díl série, od J. K. Rowlingové. Později budou přibývat další a další kapitoly.