Blog 21 na Blog.cz

Harry se s prásknutím objevil na skalnatém břehu, do kterého bušily vlny jezera. Nasadil si masku a jeho tvář se proměnila v Nevillovu. Vydal se kolem, rozhlížeje se a hledaje něco podezřelého.

Tma už zalila celé okolí, když stále procházel křížem krážem krajinou. Říkal si, že najít Tonksovou v okolí jezera je asi jako najít jehlu v kupce sena, ale stále pokračoval. Okolo půlnoci uviděl v dálce světlo ohně. Vydal se tím směrem a doufal, že to je tábor bystrozorů. U ohně uviděl podivné stany, ale nikde nikdo nebyl. Rozhodl se, že si některý ze stanů prohlédne.

Najednou z nejbližšího stanu vyskočil odporný skřet a vrhnul se na něj. Harry vytáhl hůlku a bránil se.Skřet dopadl na jeden stan, který se s velkým rachotem zbortil. Ze všech stanů se začaly hrnout davy skřetů, na které byl i Harry krátký. Raději vzal nohy na ramena a přehodil přes sebe neviditelný plášť. Skřeti se vrhli směrem, kterým Harry zmizel. Ten se mezitím neslyšně plížil od tábořiště.Dále pokračoval náhodným směrem a mohl jen doufat, že je správný.

Šel asi hodinu. Na cestu mu svítil měsíc. Náhle se přihnal velký mrak a všude nastala úplná tma. Z mraku se spustil za rachotu hromů prudký déšť. Harry byl v tu ránu úplně promočen. Seslal na sebe vodu odpuzující kouzlo a kouzlo na odrážení blesků a pokračoval. Za rozbřesku se stav nijak nezměnil. Napadlo ho tedy změnit taktiku a přemístit se do nejbližší vesnice, kde by se mohl přeptal na bystrozory.

Ulicí se ozvalo hlasité PRÁSK, a několik lidí vykouklo z okna. Viděli však jen nějakého chlapce kráčejícího po silnici.
Harry chvíli chodil vesnicí, až se zeptal jedné starší paní která seděla na lavičce před chaloupkou, jestli neviděla nějakou podivně vypadající skupinu lidí. Žena mu odpověděla: "Ach chlapče, já jsem už dva roky slepá, ale zaslechla jsem něco v obchodě, ale ani sluch mi neslouží jako za mlada." Harry poděkoval a vyrazil hledat obchod.

Byl to typický vesnický obchod, který nemá určenou otvírací dobu, ale zrovna otvírali. Zeptal se na totéž, co stařenky, a dostal odpověď: "Bylo jich asi pět a prošli tudy včera večer. Ani bych si jich nevšimla, kdyby jedna neměla vlasy úplně růžové. Chovali se nějak podezřele, skoro mě napadá, že něco hledali. Dali se tímto směrem."

Harry poděkoval a vyrazil. Šel naznačeným směrem a únavu, která na něj dosedla, nebral na vědomí. Před ním byla pustina a velký kopec. Harry šel dál a dál, už ho bolely nohy a kručelo mu v břiše.
Kdyby se ale zastavil, tak mu Tonksová uteče. Narychlo si za chůze vyčaroval chleba a vodu a pokračoval dál.

Bylo kolem poledne, když dorazil pod kopec. Začal stoupat vzhůru, ale měl pocit, jako by se vůbec nepohyboval. Šel asi hodinu a byl teprve ve čtvrtině. Po dalších dvou už viděl vrchol, a konečně po další hodině byl nahoře. Pod kopcem se rozkládal les.

Harry začal sestupovat. Pod kopec málem padl únavou. Měl sto chutí se přemístit, ale věděl, že by to přilákalo bystrozory. Dopřál si pět minut odpočinku a vydal se do lesa.

Po půl hodině před sebou uslyšel nějaké hlasy: "Tohle je beznadějné. Toho smrada snad nikdy nenajdeme." Druhý hlas odpověděl: "Někde musí být, a až ho najdem, tak pude tam, kam patří. Ale předtím ho pořádně zmlátím za to, že se kvůli němu takle plácám po světě."Harry si přes sebe hodil neviditelný plášť a připlížil se blíž. Mezi stromy uviděl stan a u něho oheň. Kolem seděli čtyři kouzelníci, které neznal, a, k jeho nemístné radosti, Tonksová.

Chvíli poslouchal, co bystrozoři říkají před spaním.Naštěstí si zrovna rozdělovali hlídky. Tonksová ji bude mít od tří do pěti. Dokonalá chvíle pro setkání. Očaroval si prstýnek, aby ho vzbudil ve čtyři hodiny, lehnul si, a okamžitě usnul.

V noci se Harry probudil a přiblížil se k táboru. Před stanem uviděl sedět Tonkovou. Zatím zůstal za křovím a vyčkával. Když začala obcházet tábořišťě, a tiše zasyčel. Podívala se na něho a lekla se. Po chvilce se zeptala se: "Harry, co tady děláš? Celou dobu vedu tudle skupinu tam, kde určitě nebudeš, a ty se tu objevíš!."

Harry zašeptal: "Potřebujeme tvoji pomoc. Kdy ti skončí služba?" "Ještě pár dní, a vyráží druhá skupina. Proč?" Harry si stáhnul prsten a podal jí ho. "Za tři dny se s tebou spojíme. Prsten neztrať, až se zahřeje, tak ti přes něj voláme."

Potom se otočil, odplížil dostatečně daleko a přemístil se. Objevil se kousek od Godrikova dolu a do základny došel pěšky.



Předchozí kapitola